Začalo to při povodních v roce 1997, kdy Velké Meziříčí nabídlo pomoc vodou postiženému Valašskému Meziříčí a pokračovalo při dalších povodních, kdy zase Valašské Meziříčí pomohlo Meziříčí Českému.  Vznikla myšlenka na trvalejší vztah mezi Meziříčími a Meziříčky v naší republice, a když byla všechna vypátrána, byla pozvána do Valašského Meziříčí, kde byla sepsána Deklarace Meziříčí a Meziříček a domluvena další spolupráce včetně vydání malé publikace o nich.  Pak to bohužel skončilo pouze u jednoho setkání v Českém Meziříčí při jeho výročí, ale ty podklady pro knížku se zachovaly a tak je alespoň takto zveřejňujeme.
Josef Fabián
 
MEZIŘÍČSKÁ DEKLARACE
Nížepodepsaní zástupci měst a obcí České republiky nazývaných Meziříčí a Meziříčko se na svém prvním setkání dohodli na společné vůli
o dění ve svých městech a obcích se navzájem informovati,
při řešení problémů, které život přináší, si navzájem pomáhati,
při různých vhodných příležitostech se navzájem setkávati,
všeliké společné sportovní, kulturní a společenské kratochvíle organizovati a podporovati
a přátelství s městy a obcemi obdobných názvů v jiných zemích navazovati.
Dáno ve Valašském Meziříčí v pondělí 16. října roku 2000
 
ČESKÉ MEZIŘÍČÍ
okres Rychnov nad Kněžnouk, kraj Královohradecký
katastrální výměra: 2.191 h
počet obyvatel: 1.540 (v roce 1890: 1.934)
pošta, škola, zdravotnické zařízení, vodovod
Obec v Třebechovické tabuli na řece Dědině, která až sem má jméno Zlatý obec.jpgpotok, 6 km severozápadně od Opočna. Poprvé se připomíná roku 1300 a původně byla královským majetkem. První písemná zmínka o obci se týká kostela sv. Kateřiny a je z roku 1352, další jsou z let 1356 a 1384. Od 14. století byla obec v držení pánů z Dubé a Třebechovic. Počátkem 15. století byl majitelem Českého Meziříčí Hynek starší z Náchoda, který o ně vedl spor s Jitkou z Meziříče, manželkou Hynka z Třebechovic, která v roce 1515 spor vyhrála. V tomtéž století byla obec rozdělena na dvě části, z nichž tu, která příslušela k tvrzi bolehošťské, držel Hynek Krušina z Lichtemburka a po něm Mikeš Hložek ze Žampachu, druhou, k níž patřila tvrz meziříčská, drželi Tošovští ze Žernového a spravovali ji společně s Tošovem. Později byly obě části přikoupeny k panství opočenskému. V roce 1658 byly v Českém Meziříčí založeny matriky. V Českém Meziříčí je barokní kostel sv. Kateřiny z let 1748-52, postavený na místě kostela staršího, připomínaného již ve 14. století. U kostela je socha Immaculaty z roku 1749 od Františka Pacáka. V roce 1871 zde byl založen velký cukrovar.
skola.jpgDobrušský rodák František Adolf Šubert (1848 - 1915) napsal své drama Jan Výrava podle skutečné události, která se stala v Českém Meziříčí. Pyšný sedlák, který se zúčastnil revolučních událostí v roce 1848, byl zajat, zbit holí a při výprasku zahynul hanbou. (U Šubrta je na počátku jeho motivem osobní hrdost, později se ale stane uvědomělým bojovníkem a vede vzbouřené sedláky na zámek.)
Významní rodáci obce:
Dvořák Karel (14. 1. 1895 - 24. 9. 1951), kronikář. Hofman Ladislav Karel (15. 7. 1876 - 3. 1. 1903), historik. Kašpar Karel Svatomír, turistický pracovník, který dal v roce 1911 popud k založení Klubu českých turistů v Hradci Králové. Koloděj Jaroslav (*25. 5. 1939), významný český loutkář. Otčenášek Karel (*13. 4. 1920), od roku 1989 biskup královehradecký. Vaněk Jan Vladimír (15. 7. 1879 – 17. 12. 1940), redaktor Národní politiky. Vvlikovský Jan (15. 4. 1904 – 15. 11. 1946), literární historik.
359kostelik.jpgZájmové a společenské organizace: V roce 1876 bylo v obci založeno ochotnické divadlo, které odehrálo na jevišti i v přírodě do roku 1959 řadu představení. První z nich bylo sehráno 7. 5. 1876. Divadlo také uspořádalo sbírku a poslalo 24. 8. 1881 osm zlatých na stavbu Národního divadla v Praze. Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska bylo v obci založeno 27. 6. 1880, takže Sbor dobrovolných hasičů oslavil v roce 2000 sto dvacet let své existence. I před tímto datem již sice existovali v obci hasiči, ale za datum vzniku Sboru je považován písemný záznam o zasedání obecního zastupitelstva, které rozhodlo o zvětšení kůlny na stříkačky.) Dnes jsou v obci registrovány tyto spolky: sportovní kluby FC České Meziříčí, TJ České Meziříčí - oddíl kuželek a TJ Sokol České Meziříčí, Sbor dobrovolných hasičů a Myslivecké sdružení LITÁ.
*   *   *   *   *
Součástí Českého Meziříčí je také osada Malé Meziříčí. Kromě názvu se toho o ní ale moc zjistit nedá, neboť o její historii nejsou ani v okresním archivu Rychnov nad Kněžnou žádné písemné materiály.
 
HORNÍ MEZIŘÍČKO
pošta Strmilov, okres Jindřichův Hradec, kraj Budějovický
katastrální výměra: 439 ha
počet obyvatel: 111 (v roce 1900: 210)
vodovod
Malá podhorská obec při bývalé pomezí Čech a Moravy, katastrálně na hm12.jpgmoravské straně. První zápis o ní je z roku 1361, kdy zde byla tvrz a dvůr. Od poloviny 15. století držel ves rod Babků z Meziříčka a koncem 16. století ji přikoupil Adam II. z Hradce a připojil ji k panství hradeckému. Později připadla k panství Studená. Ve vsi byla valcha, v roce 1813 zde byla zřízena tkalcovna a dosud je zde malý textilní závod. Vedle něho zde byla také cihelna a v obci se vyráběly i perleťové knoflíky a dřeváky. Je zde rybník s rozlohou 34 ha, do něhož přitékají tři potoky, říčky, které daly obci její jméno. Od roku 1895 byla ve vsi obecná škola, ve vsi je nedatovaný kříž z první čtvrtiny dvacátého století. Dnes má obec 45 popisných čísel včetně továrny, dvou bytovek a kulturního domu. Sedm domků již slouží pouze k rekreaci. Zájmové a společenské organizace: Jedinou fungující organizací v obci je Sbor dobrovolných hasičů, který se úspěšně zúčastňuje okrskové soutěže.
 
MEZIŘÍČÍ
pošta Dražice, okres Tábor, kraj Budějovický
katastrální výměra: 576  ha
počet obyvatel: 122
foto1.jpgObec ležící 8 km od Tábora směrem na Písek, kterou protéká Vlásenický potok, ústící do řeky Lužnice. V roce 1379 obec patřila k Příběnicím, po jejich zpustošení k Dobronicím a potom k Choustníku. V roce 1575 ji Petr Vok z Rožmberka zastavil a později prodal Jindřichovi Doudlebskému z Doudleb. Protože se Doudlebové zúčastnili odboje českých stavů, bylo jim Meziříčí zabaveno a v roce 1623 bylo prodáno paní Polyxeně z Lobkovic za 7.000 zlatých rýnských, která je v tomtéž roce prodala Josue Kořenskému z Terešova, po němž je zdědil jeho syn Václav František a po něm zase jeho syn Kryštof Albrecht. Ten ves v roce 1696 prodal Martinovi Antonínovi de Lasaga, od nějž ji v roce koupil Ferdinand Filip z Lobkovic a připojil k Jistebnici, pak byla opět oddělena a držel ji Vincenc Ignát Vratislav z Mitrovic, od nějž ji v roce 1819 koupil baron Jan Nádherný a opět připojil k Jistebnici. Před rokem 1990 bylo Meziříčí součástí střediskové obce Dražice, od níž se na základě referenda oddělilo.
V Meziříčí je starý zámek, údajně s podzemní chodbou, vedoucí k božím mukám u silnice do vsi Drhová, a les, nazvaný po lesníkovi, který jej založil, Tredl. V roce 1919 byl v obci postaven pomník obětem I. světové války. V roce 1956 bylo povodí Vlásenického potoka o rozloze 35 ha, jediné místo na Táborsku, kde roste kapradina Pérovník pštrosí, vyhlášeno přírodní rezervací.
131foto2.jpgV obci je v budově, kterou si občané staví 10 let svépomocí a je před dokončením, zatím v přízemí prodejna, hospůdka Na kovárně s malým sálem a požární zbrojnice, v patře kancelář obecního úřadu a bude zde také knihovna a klubovny.
Kulturní komise oživuje v obci staré zvyky a tradice (svátek Tří králů, velikonoční mrskačku, oslavy Mistra Jana Husa, Bartolomějské ohně, svátek svatého Mikuláše a vánoční koledování). Komise pořádá také každoroční pouť k obnovené kapličce svaté Anny, po níž je v obci tancovačka.
Zájmové a společenské organizace:
Jedinou fungující organizací v obci je Sbor dobrovolných hasičů, který byl založen v roce 1901.
Do budoucna obec plánuje vybudovat koupaliště a vedle něho sportovní areálek s fotbalovým hřištěm a tenisovým kurtem (společně s Dražicemi), výstavbu požární nádrže a rekonstrukci dvou obecních rybníků.
 
MEZIŘÍČKO
pošta Jersín, okres Jihlava, kraj Jihlavský
katastrální výměra: 885 ha
počet obyvatel: 182 (koncem 19. století: 344)
vodovod

Obec ležící 8,5 km východně od Jihlavy. Její větší část se nachází mezi potoky MoJ-05.jpgNadějovským a Balinkou, za obcí se slévajícími v řeku Balinku (do počátku 20. století nazývanou Lysa). Byla vybudována jako lesní návesní ves s plužinou paprskovitých záhumenic někdy kolem poloviny 13. století. Všeobecně se soudí, že kraj kolonizovali třebíčští benediktýni počátkem 13. století a první písemná zmínka o Meziříčku pochází z roku 1409, kdy ho opat Ignác zastavil Ješkovi Střečkovi, po němž náležela ves Jiřímu z Řehořova, v letech 1585 – 1596 Václav Přepiský z Rychtenburka a v letech 1596 – 1604 Václav Chroustenský z Malovar. Jeho dcera Meziříčko připojila k majetku svého manžela Jana Oseckého z Osečka a na Meziříčku, který je v roce 1615 prodal moravskému evangelíkovi Hanku Grynovi ze Švercenberka. V jejich kupní smlouvě je naposledy zmiňována místní tvrz. Grynovi byla ves v roce 1620 zkonfiskována a v roce 1624 byla prodána jihlavským jezuitům. Mezitím byla tvrz zničena a řadu usedlostí lidé opustili. Po válce přišli noví osadníci a ryze katolická ves přinášela jezuitům potřebné peníze. Bylo zde postaveno několik velkých kamenných křížů a barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Do roku 1785 byla ve vsi kaple, vybudovaná jezuity, jejíž zvonek z roku 1730 je dodnes na domě číslo 1. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešel zdejší statek do světských rukou. Meziříčko připadlo k jamenskému panství, MoJ_01.jpgkteré od roku 1790 spravoval Václav Kalcher. Ve druhé polovině 19. století byla při každém větším gruntu zřizovány malé rybníčky, kterých zde bylo celkem dvanáct. Na návsi je rybník Návesní (Dorfteuch) a na severní straně obce Humenský (Mlýnský, Mühlteuch). Vlastní školu měla obec od roku 1793 a vyučovalo se v chalupě, ale již v roce 1796 měla škola svou budovu, která byla několikrát přestavována a až v roce 1963 byla postavena budova nová. Škola byla jednotřídní a od roku 1956 dvoutřídní, ale počet žáků klesal a když ve školním roce 1975 –1976 klesl na osm žáků, byla po jeho dokončení škola zrušena. V roce 1862 byla ve vsi založena školní knihovna, dárcem prvních osmi svazků do ní byl zemský poslanec JUDr. Antonín Mezník a dalších osmadvaceti jihlavský mecenáš a buditel MUDr. Leopold Fritz. V roce 1879 postihl Meziříčko velký požár a stejně tak v roce 1910, kdy vyhořela celá dolní strana obce. Proto byl v obci v roce 1912 založen hasičský sbor.
Poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého stojí pomník 17 vojákům, padlým v 1. světové válce, a v nedalekém lese je pomníček připomínající tragickou smrt velitele partyzánské jednotky npor. Josefa Šrámka, kterého zastřelil v srpnu 1945 rudoarmějec. 9. května 1998 byl v obci vysvěcen kostelík sv. Jana Nepomuckého.
 
MEZIŘÍČKO
pošta Želetava, okres Třebíč, kraj Jihlavský
katastrální výměra: 501 ha
počet obyvatel: 109 (v roce 1890: 237)

475MouZ_01.jpgObec ležící 12,5 km severozápadně od Moravských Budějovic. Obcí protéká Šašovický potok, který vede Meziříčským rybníkem. První zmínka o obci je z roku 1316 a po určitou dobu se jmenovala Nové Meziříčko, aby se odlišila od obce Meziříčko v okrese Jihlava. V roce 1481 patřila Bohuslavovi Bořitovi z Budče, v roce 1589 Janovi Jiřímu Bořitovi z Budče a po něm Ludvíkovi Bořitovi. V roce 1619 ji měl v držení Ladislav Šlejnic ze Šlejnic a po něm Rudolf Šlenic, jemuž byla zkonfiskována a prodána Hanibalovi ze Schaumburku. V letech 1667 – 1671 ji měl Jindřich Slavíkovec ze Slavíkovic, po něm Schneidenau, pak Moschwitz a po něm Říkovští z Dobršic, kteří ji v roce 1707 prodali k panství Telč. V roce 1828 přešla obec do majetku vedlejší větve Lichenštejnů – Podstatských. V osmnáctém století užívala obec pečeť, v jejímž poli je radlice ostřím vpravo a na níž je nepříliš čitelný nápis pravděpodobně OBEC MEDYICKO DOLNI. Do roku 1849 bylo Meziříčko součástí panství Želetava, v roce 1850 bylo začleněno do okresu Znojmo, od roku 1896 do nově vzniklého okresu Moravské Budějovice a po reorganizaci v roce 1960 do okresu Třebíč. V letech 1976 – 1990 bylo součástí obce Želetava, v roce 1990 zde byl obnoven obecní úřad.
V roce 1939 byla obec elektrifikována. Po roce 1945 byl v obci postaven kulturní dům a hasičská zbrojnice se společenskou místností a sálem. V obci stojí kaplička.
Zájmové a společenské organizace:
Spolkovou činnost v obci zastupoval jen Dobrovolný hasičský sbor, založený v roce 1911 (některé prameny uvádějí 1912), a Národní jednota pro jihozápadní Moravu, založená v roce 1919. Hasičský sbor v obci i dnes aktivně působí.
 
VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ
okres Vsetín, kraj Zlínský
katastrální výměra: 5.503 ha
počet obyvatel: 27.960 (v roce 1890: 3.482 obyvatel)
Pošta, škola, zdravotnické zařízení, policie, kanalizace, vodovod, plynofikace
vm-30.jpgMěsto na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy v Podbeskydské pahorkatině. Původně zde byla dvě města, Valašské Meziříčí na levém břehu Rožnovské Bečvy a Krásno nad Bečvou na jejím pravém břehu. Stopy prehistorického osídlení krajiny sahají až do mladší doby kamenné, nález bronzových náramků v Krhové pochází z období lidu popelnicových polí a pohřebiště, nalezené na vrchu Helštýně, je dokladem slezsko – plátenické kultury. Ves Krásno byla mnohem starší než Meziříčí a nález zbytků románské rotundy v základech krásenského kostela sv. Jakuba posunuje její existenci až do 12. století.
První písemná zmínka o Valašském Meziříčí pochází z roku 1297 a hovoří o zemanovi jménem Vrš z Meziříčí. Před rokem 1376 byl majitelem panství Jenče ze Střebec a po něm Oldřich Kortelangen, který udělil v roce 1377 městu právo na odúmrť. Potom město patřilo Mikuláši z Meziříčí a po něm Jindřichovi z Arnoltovic, jinak z Bělé. V roce 1396 prodal Mikuláš, biskup olomoucký, město Lackovi z Kravař, pánovi na Helfšteině a Rožnově, který VM_25.jpgbyl držitelem panství v letech 1396 – 1416 a v době procesu s Janem Husem připojil svou pečeť k 451 pečetím a podpisům na stížný list do Kostnice, protestující proti Husovu upálení. Lackův rod udělil městu různé výsady a milosti. Když panství přešlo na Petra od sv. Jiří a Pezinku, dostalo město právo mýtní a řadu pozemků. Na jeho přímluvu také vrátil král Vladislav městu mostní výsadu. V patnáctém století působil ve městě táborský kněz Štěpánek a přívrženec sekty mikulášovců Jan Famfule, Krásno bylo v roce 1491 povýšeno na město. Počátkem 16. století proslulo Meziříčí jako středisko soukenické výroby a meziříčská sukna byla dodávána do Polska, do Ruska a dokonce i královskému dvoru do Budína. V roce 1504 Jiří prodal panství pánům z Kunštátu, z nichž Jan Kuna obdržel panství meziříčské, po něm přešlo na bratra Jaroslava a Jana ze Šellenberka a Kosti, od nichž je koupil v roce 1534 Jan z Pernštejna, řečený Bohatý, a ten prodal v roce 1548 „pustý hrad Rožnov, městys Rožnov, Krásno a manství Meziříčí“ Vilémovi staršímu ze Žerotína, zakladateli meziříčské větve Žerotínů, který v roce 1563 vydal Meziříčí „zřízení obecní“.
V roce 1538 byla ve městě Janem z Pernštejna zahájena stavba zámku, dnes vm31.jpgnazývaného zámek Žerotínů, a město bylo obehnáno novými hradbami vysokými až šest metrů, která byla zpevněny baštami. Do města se vstupovalo třemi bránami - Krásenskou, Rožnovskou a Poličenskou. Po smrti Viléma staršího ze Žerotína zdědil panství v roce 1557 Bernard, po jeho smrti v roce 1602 Jan Vilém. V roce 1607 vypukl ve městě velký požár, který zničil kostel, radnici a 80 měšťanských domů. Po požáru bylo město ještě napadeno morem, kterému podlehlo 2.000 jeho obyvatel. V letech 1608 – 1620 spravoval panství za své nezletilé synovce Baltazara a Bernarda Dětřich ze Žerotína, který po bitvě na Bílé Hoře uprchl do Sedmihradska. V letech 1615 – 1625 působil ve městě jako evangelický kněz a rektor městské školy kazatel Jiří Třanovský (1592 – 1637), autor českého sborníku písní Cithara sanctorum. V roce 1621 porazilo císařské vojsko vzbouřené Valachy v bitvě u hradeb města, na kopci Štěpánově a ve vesnici Křivé, ve které padlo 300 Valachů a ves byla vypálena, v roce 1648 bylo zase město vydrancováno a vypáleno Švédy. Z 376 domů ve městě bylo po třiceti letech válčení 150 domů zpustlých. V roce 1630 se ujal panství Baltazar ze Žerotína, který se nezúčastnil odboje, a držel ho až do své smrti v roce 1659. Bernardem Ferdinandem, majitelem panství v letech 1660 – 1694, vymírá větev meziříčských Žerotínů a panství přechází do držení větve víznberské a falkenberské. Prvním z této větve byl Maxmilián Antonín a dalším, jeho smrti v roce 1706, Karel Jindřich, který neměl děti a proto v roce 1716 zdědil panství jeho bratr František Ludvík. Ten rozšířil meziříčský zámek a realizoval i další stavby, čímž se značně zadlužil. Po smrti Františka Ludvíka v roce 1731 zdědili panství jeho nezletilí synové František, Michal a Josef a sestry Johana, Mariana a Luisa (každá z nich byla odplacena 10.000 zl.). Poručnictví vykonávala za syny jejich matka Ludovika Karolina. V roce 1742 město vydrancovali a vypálili Prusové. Po smrti Josefa v roce 1743 spravovali panství společně František a Michal a v letech 1748 - 1779 pouze František. V roce 1746 došlo v kraji k velkému povstání nevolníků proti vrchnosti. Ludvík Antonín, z větve víznbersko – losínské, který byl majitelem panství v letech  1779 – 1808 a jeho dcera Josefa Fürstenberská, byli posledními Žerotíny, kterým panství patřilo. Josefa ho totiž v roce 1815 prodala Františku Josefu Kinskému z Vchynic a Tetova.
Po bitvě u Slavkova byl ve Valašském Meziříčí lazaret pro raněné vojáky a VM_10.jpg1.228 ruských, francouzských a rakouských vojáků, zde zemřelo a byli pochováni  v parku Abácie při soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Místo jejich posledního odpočinku připomíná památník z roku 1899. V roce 1850 se město stalo sídlem okresního hejtmanství – okresním městem a v roce 1854 zámek Žerotínů koupil stát a zřídil v něm ženskou trestnici, jedinou na Moravě a Slezsku. V roce 1855 byly založeny v Krásně Reichovy sklárny a v roce 1864 postihl další velký požár, který zničil městské centrum. V roce 1883 byla postavena železniční trať Hranice – Vsetín, v roce 1888 Kroměříž – Místek a v roce 1892 trať do Rožnova pod Radhoštěm.
Na přelomu 19. a 20. století se rozvinul spolkový život ve městě a bylo založeno několik VM_06.jpgškol, takže se městu začalo říkat „Valašské Athény“. V roce 1861 byl ve městě založen Čtenářský spolek při němž byl o rok později založen i mužský pěvecký sbor, v roce 1864 byla založena první tělocvičná jednota Sokol na Moravě, v roce 1972 vznikly dobrovolné spolky hasičské ve Valašském Meziříčí i v Krásně a v roce 1884 byla založena Muzejní společnost, která vytvořila první muzeum na Valašsku a druhé české muzeum na Moravě. V roce 1871 bylo ve městě založeno gymnázium, které bylo třetím českým gymnáziem na Moravě, v roce 1874 zde byla založena Odborná škola pro zpracování dřeva, v roce 1907 Dívčí akademie, první reformní gymnázium v Rakousko – Uhersku, v roce 1908 malíř Schlattauer přenesl do města z obce Zašová gobelínové dílny a založil zde Jubilejní zemskou gobelínovou a kobercovou školu, první v Českých zemích, a v roce 1909 byl ve městě postaven Ústav pro hluchoněmé děti. V roce 1907 bylo Valašské Meziříčí centrem volebního obvodu valašských měst, za něž byl zvolen poslancem vídeňského parlamentu T. G. Masaryk. V roce 1911 byl za tato města zvolen opět. Města Valašské Meziříčí a Krásno nad Bečvou sdílely po staletí podobné osudy a měly stejnou vrchnost, takže se pochopitelně čas od času objevovaly snahy o jejich sloučení, ale Krásno si svou samostatnost bedlivě střežilo a tak ke sloučení došlo až k datu 1. 1. 1924. V roce 1960 byl zrušen okres Valašské Meziříčí, v roce 1963 byla zahájena výstavba chemického kombinátu DEZA a v roce 1965 se město konečně dočkalo i své vlastní nemocnice s poliklinikou.
Památková zóna v centru města byla vyhlášena v roce 1992 se 47 VM_23.jpgměšťanskými domy, z nichž nejhodnotnějším je měšťanský dům „U dvanácti apoštolů“ a budova radnice na náměstí, s farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, postaveným na místě kostelíka ze 13. století, renesančně přestavěným po roce 1572 a obnoveným ve druhé polovině 17. a v 18. století, a renesančním zámkem Žerotínů z druhé poloviny šestnáctého století s pozdějšími přestavbami, v němž je dnes Kulturní zařízení města. Dalšími památkami je barokní zámek Kinských, původně správní budova z roku 1730, empírově přestavěná v roce 1854, v němž je dnes muzeum, řada barokních soch, renesanční dřevěný kostelík sv. Jakuba většího z konce 16. století, renesanční hřbitovní kostel sv. Trojice z konce 16. století, v němž je dnes lapidárium, a soubor osmi barokních soch. V původně renesanční krásenské radnici z roku 1580, barokně upravené v polovině osmnáctiletého století, dnes sídlí městská knihovna. Z novějších staveb je zajímavé gymnázium, postavené v roce 1875 podle návrhu arch. Grušky, evangelický kostel, postavený  v roce 1908 podle návrhu arch. Kaldy, Ústav pro hluchoněmé děti, postavený v roce 1909 podle návrhu arch. Papeže, a hvězdárna z roku 1956, postavená podle návrhu arch. Plesníka. V areálu hvězdárny je i stará hvězdárna z roku 1928, nejstarší hvězdárna na severní Moravě.
Významní rodáci města:
Brož Josef (13. 8. 1904 – 12. 10. 1980) Malíř, významný český krajinář.
Hanus František (12. 5. 1916 – 4. 9. 1991) Herec, který odehrál řadu divadelních, filmových a televizních rolí (např. Řeka čaruje), autor a průvodce televizním pořadem Úsměvy valašského Slavína.
Hapka Josef (12. 3. 1912 – 3. 7. 1987) Malíř, který maloval především valašskou krajinu.
Jahn Metoděj (15. 10. 1865 – 14. 9. 1942) Spisovatel, autor povídek a románů z valašského venkova.
Kašlík Václav (28. 9. 1917 – 4. 6. 1989) Hudební skladatel, dirigent a režisér pražského Národního divadla.
Křižan Jiří (26. 10. 1941) Filmový scenárista, autor scénářů k řadě filmů. (např. Stíny horkého léta)
VM_02.jpgMervart Augustin (30. 12. 1889 – 19. 8. 1968) Malíř, krajinář, čerpající náměty převážně z Valašska.
Nečas Jaroslav (22. 5. 1913 – 24. 12. 1988) Spisovatel a literární historik, autor básní a pohádek opěvujících Valašsko.
Významné osobnosti města:
Brzobohatý Radoslav (13. 9. 1932) Herec, který odehrál řadu divadelních, filmových a televizních rolí. (např. Všichni dobří rodáci)
Janda Jiří (24. 4. 1865 – 25. 8. 1938) Zoolog, zakladatel a první ředitel pražské ZOO.
Jaroňkové Alois (16. 6. 1870 – 31. 10. 1944) a Bohumír (23. 4. 1866 – 18. 1. 1933) Malíři a zakladatelé Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Jasný Vojtěch (30. 11. 1925) Filmový režisér, autor filmů Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci.
Polášek Jan Nepomuk (16. 4. 1873 – 3. 4. 1956) Hudební skladatel a sběratel lidových písní, s A. Kubešou autor pětidílných Valašských pěsniček.
Schlattauer Rudolf (25. 4. 1861 – 3. 1. 1915) Malíř a zakladatel Jubilejní zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí.
Tučapský Antonín (27. 3. 1928) Hudební skladatel, profesor kompozice na Trinity College of  Music v Londýně.
Zábranský Adolf  (29. 11. 1909 – 8. 9. 1981) Malíř a ilustrátor, nositel mezinárodní Andersonovy ceny.
VM_08.jpgZájmové a společenské organizace:
AIKIDO (bojová umění), ALEGROS (historický šerm), ANDĚL (péče o mentálně postižené), AVZO – střelecký oddíl Poličná, Český červený kříž, Český kynologický klub, Český rybářský svaz, Český svaz bojovníků za svobodu, Český svaz ochránců přírody, Český svaz včelařů, Český svaz žen, DIAKONIE České církve evangelické, Farní CHARITA, Hasičský záchranný sbor, JUNÁK – svaz skautů a skautek, Klub filatelistů, Klub vojáků v záloze, Loutkářský odbor Tělocvičné jednoty Sokol, MALÁ ŽELEZNICE – Klub železničních modelářů, Muzejní společnost, Myslivecké sdružení, Občanské sdružení ADRA (charitativní činnost), Občanské sdružení cimbalistů ČR, Občanské sdružen PIONÝR – táborníci, Občanské sdružení VALAŠSKÉ ATHÉNY, Radioklub, Sbor dobrovolných hasičů, Svaz diabetiků, Svaz neslyšících a nedoslýchavých, Svaz postižených civilizačními chorobami, Svaz tělesně postižených, Taneční studio LINIE, Valašská astronomická společnost, Valašská společnost historických kolejových vozidel
Kultura:
Ve městě se koná multižánrový festival Valašský špalíček, mezinárodní soutěž v 424VM_01.jpguměleckém přednesu amatérů Moravský festival poezie, mezinárodní Festival cimbálu a mezinárodní folklorní festival Babí léto, regionální přehlídka Setkání netradičních divadel, hudební festival Hrachovka a také několik tradičních jarmarků a nově Gulášfest.
Většinu kultury občanům města zprostředkovává KULTURNÍ ZAŘÍZENÍ  města, které sídlí u náměstí v zámku Žerotínů. V zámku je S-klub, pořádající divadelní představení a koncerty i plesy a společenské akce. Ve sklepních prostorách zámku je M-klub, jeden z nejhezčích a nejnavštěvovanějších klubů v republice. Zámek v současné době stále ještě prochází nákladnou rekonstrukcí, po níž by v něm mělo být kongresové centrum. V samostatné budově na ulici  Nábřeží sídlí kino SVĚT a v přízemí téže budovy je výtvarná GALERIE KZ.
Soubory zřizované Kulturního zařízení: Dechová hudba města Valašské Meziříčí,  divadlo SCHOD,  mužský pěvecký sbor BESEDA, ženský pěvecký sbor HEDVIKA, folková kapela DOCUKU, rockové kapely CIMENT a RAUŠ, valašský soubor písní a tanců BAČA a jeho dětská část OVEČKY. MĚSTSKÁ KNIHOVNA sídlí v bývalé krásenské radnici, ale má dvě pobočky ve městě a několik dalších v integrovaných obcích. Kromě půjčování knih pořádá také řadu přednášek a besed  a také menší výstavy.
VM_05.jpgMUZEUM, které je součástí Regionálního muzea Vsetín, sídlí v druhém městském zámku, v zámku Kinských. Jsou v něm expozice Valašské Meziříčí v zrcadle dějin, Sklo a gobelíny a Dřevařská škola. Muzeum také pořádá řadu periodických výstav.
HVĚZDÁRNA, postavená v padesátých letech je jednou z nejvýznamnějších v republice.
DOMEČEK - Dům dětí a mládeže, který organizuje řadu aktivit pro děti, sídlí v bývalé Zíkladní škole Fibichova  na nejmladším městské sídlišti Vyhlídka II.
Vedle uvedených organizací jsou ve městě ještě tyto kulturní aktivity:
Stálá loutková scéna PIMPRLATA, folklorní kapela ROMVALMEZ, kapela CAFÉ LA MAŇANA a Galerie PANACEA, HUKILAU Square Dance Club, smíšený pěvecký sbor gymnázia BASOVÉ G, pěvecý sbor ZUŠ MIBIDIZO, soukromá umělecké škola JA-MI, taneční studio LINIE, taneční škola SOKOL DANCE,  valašský soubor písní a tanců MEZŘÍČAN, lokální Rádio APOLLO a regionální televize TV BESKYD.
VM_29.jpgSport
Ve městě je nové moderní koupaliště, rozlehlý tenisový areál s krytou halou, fotbalový stadion s tartanovou běžeckou drahou, krytý zimní stadion s novou kuželnou, několik bowlingů, staví se krytý plavecký bazén a přibývají stále další nová sportoviště. Sportem se ve městě zabývají tyto organizace:
Tělocvičná jednota SOKOL
TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA Valašské Meziříčí (cyklokros, fotbal, jachting, kanoistika, karate, kuželky, lední hokej, lehká atletika, lyžování, nohejbal, sportovní gymnastika, šachy, triatlon, turistika, volejbal,
TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA Domu dětí a mládeže (florbal, házená, lehká atletika, orientační běh, stolní tenis, škola kung-fu, vodácký klub, volejbal)
Další sportovní aktivity ve městě: AKADEMIE SPORTU, basketbalový klub SBK, Tenisový klub DEZA, MOTOKLUB, MOTOKROS VETERÁN KLUB, střelecký klub SKK Poličná, SKATEBOARD CLUB, Turistický oddíl mládeže ZLATÉ ŠÍPY a Valašský ENDURO CLUB.
 
VELKÉ MEZIŘÍČÍ
okres Žďár nad Sázavou, kraj Jihlavský
katastrální výměra: 4.000 ha
počet obyvatel: 11.811 (v roce 1890: 5.401 obyvatel)
Pošta, škola, zdravotnické zařízení, policie, kanalizace, vodovod, plynofikace
Město v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny na soutoku Oslavy 18VEL_01.jpg(Radostínky) s Balinkou. Byla tu původně trhová osada na křižovatce obchodních cest a záhy došlo k vybudování jejího opevnění.
V listině Ferdinanda I. z roku 1548 je kladeno založení města do roku 1009, v roce 1236 (falzifikát ze 60. let 13. stol.) se uvádí Budislav z Meziříčí, nejstarší písemná zmínka je z roku 1281, kdy se jmenuje Vznata Meziříčský. Město náleželo pánům z Lomnice. Dochovala se městská kronika s prvním zápisem k roku 1385. V té době už mělo město také hrdelní právo. Od roku 1399 patřilo Lackovi z Kravař, který mu v roce 1408 udělil plná městská práva včetně odúmrti. Na jeho podnět se na zdejším hradě v roce 1415 setkala moravská šlechta a žádala krále Zikmunda o propuštění Jana Husa z kostnického vězení. V roce 1420 město trpělo při husitských výpravách na Moravu, v roce 1424 se tu spojila husitská vojska při svém tažení na Moravu. Za válek s Matyášem Korvínem vydrancovala město uherská vojska.
VEL_06.jpgOd Jana z Meziříčí koupil roku 1528 Meziříčí Jan z Pernštejna. V roce 1530 se zde narodil jeho syn Vratislav z Pernštejna. V již zmiňované listině z roku 1548 udělil král Ferdinand I. městu stejná práva, jako měla města královská. Dne 22. 7. 1549 potvrdil král na žádost Jana z Pernštejna užívání staré pečeti a červeného vosku. Pečeť se však nepopisuje. V roce 1552 koupil Meziříčí Zikmund Heldt z Kementu. Ve městě byla založena tiskárna a v roce 1578 (zásluhou jeho vdovy Aleny Meziříčské) luteránské gymnázium, které vychovávalo přes opakované zákazy habsburských panovníků, zejména Rudolfa II., evangelickou šlechtickou mládež. V době protireformace bylo gymnázium v roce 1602 uzavřeno.
VEL_02.jpgMěsto velmi trpělo v době třicetiletých válek, kdy bylo osmkrát vypáleno protahujícími vojsky. Postihla ho i prusko-rakouská válka (1866). V období mezi těmito válkami se v držení panství vystřídalo několik rodů - Berkové z Dubé a Lipého, Kounicové, Ugartové. Roku 1735 koupil panství vévoda Leopold Šlesvicko Holštýnský a po něm už se jen dědilo. Vzhledem k tomu, že dědily většinou dcery, vystřídalo se v Meziříčí několik dalších rodů – z Quastaly, z Liechtensteina, z Lobkovic. V 18. století byla majitelkou Eleonora z Liechensteina, která byla dvorní dámou a přítelkyní Josefa II. V té době se budovala císařská silnice z Jihlavy do Brna přes Velké Meziříčí. Meziříčí bylo v letech 1783 – 1794 sídlem krajského úřadu Jihlavského kraje.
Za držení Lobkoviců, v 19. století, vznikaly ve městě první továrny, navazující svým zaměřením na předchozí soukenickou a koželužskou řemeslnou výrobu. Významné byly i zdejší klihárny. V 80. letech 19. století byla vybudována železniční přípojka do Studence na trať Brno – Třebíč.
Roku 1908 zdědil meziříčský zámek a velkostatek František hrabě Harrach. Hned následujícího roku, v září 1909, se na Velkomeziříčsku konaly císařské manévry, kterých se zúčastnil rakousko uherský císař František Josef I. a německý císař Vilém II. František Harrach se při té příležitosti spřátelil s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este a jako jeho pobočník se zúčastnil i manévrů v Sarajevu v roce 1914, kde byl na následníka trůnu spáchán atentát.
VEL_10.jpgNa obvodu historického jádra města se zachovaly zbytky hradeb z 15. a 16. století a jediná, tzv. „dolní“ brána. Na náměstí je řada středověkých a renesančních domů, stará radnice, která vznikla postupným spojením tří měšťanských domů a v letech 1528-9 byla renesančně přestavěna, budova tzv. Obecníku s jedinečnými sgrafity a budova palácového typu ve stylu vlašské renesance – luteránské gymnázium z roku 1578. Je zde farní kostel sv. Mikuláše ze začátku 14. století, přestavěný na nepravidelné trojlodí, s věží z postavenou před rokem 1410, vysokou 68 metrů a s největšími osvětlenými hodinami v ČR, dále bývalá špitální kaple sv. Kříže ze 14. století a gotický hřbitovní kostel, přestavěný v roce 1555. Židovské ghetto zde připomíná hřbitov, dvě z původních tří synagog a část domů. Střed města včetně židovského ghetta je městskou památkovou zónou.
VEL_03.jpgNad městem stojí původně románský hrad z 13. století, goticky přestavěný ve 2. polovině 15. století a renesančně ve století 16. Po požáru v roce 1723 byla hlavní budova přestavěna barokně. V části zámku je dnes muzeum. Zámek byl v roce 1995 restituován, majitelem je rodina Podstatzkých – Lichtensteinů.
Nad městem se klene jeden z největších dálničních mostů (výška mostovky 77 m, délka 425 m). Městské muzeum bylo při stavbě dálnice rozšířeno o oddělení pozemních komunikací.
Ve Velkém Meziříčí byl kališnickým děkanem Beneš Optát (+1559) a napsal zde Postilu, knihu nedělních a svátečních kázání na texty evangelia, a výklad epištol sv. Pavla. Byl také spoluautorem první české gramatiky, která vyšla v roce 1553 v Náměšti nad Oslavou.
Významní rodáci města:
VEL_05.jpgČermák Jan, ing.  (7. 10. 1870 – 6. 3. 1959) Průkopník letectví, první český diplomovaný pilot.
Marek Jiří (16. 1. 1914 – 16. 2. 1993) Akademický sochař, autor rozsáhlého díla, z něhož je nejznámější Křížová cesta na Petrově v Brně.
Roučka Erich, ing. (30. 10. 1888 – 16. 3. 1986) Vynálezce a vědecký pracovník. Vynalezl zdokonalené spalovací kotle a samočinné regulátory jejich provozu a model krevního oběhu.
Stránecká Františka (9. 3. 1839 – 27. 5. 1888) Spisovatelka, která v kraji čerpala látku pro své prózy a knihu pohádek. Její busta od J. Klimeše je umístěna v domě na Zámeckých schodech.
Střecha Antonín (1901 – 1973) Vlastivědný badatel, autor cenných informací o Velkém Meziříčí, zejména seznamu domů a jejich majitelů od pradávna až do nedávné doby.
Vorlová – Vlčková Zdenka (3. 4. 1872 – 28. 10. 1954) Malířka se zaměřením na figurální malbu, portréty a knižní ilustrace. První profesorka (žena) kreslení na středních školách v Rakousko – Uhersku.
Weiss Eisik Hirsch (1815 – 1905) Rabín, vynikající znalec celé talmudské a potalmudské literatury.
Záviška František (18. 11. 1879 – 17. 4. 1945) Profesor UK v Praze, významný fyzik a matematik, člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk.
Významné osobnosti města:
VEL_11.jpgČech Vladimír (1848 – 5. 7. 1905) Starosta města Velké Meziříčí a první starosta zdejšího Sokola, spisovatel a redaktor Květů, bratr Svatopluka Čecha.
Krška Titus (11. 12. 1842 – 25. 10. 1900) Zakladatel moravského hasičstva. 8. 6. 1871 založil ve Velkém Meziříčí první český hasičský sbor a řídil zakládání sborů v dalších městech.
Neuman Vladimír, arch. (24. 1. 1909 – 7. 5. 1945) Malíř, architekt a scénograf, jeden ze zakladatelů Horáckého divadla.
Skřivan František, MUDr. (20. 3. 1807 – 1895) Městský a panský lékař, lidumil, národní buditel a kulturní pracovník.
Šašek Jan František (1836 – 1889) Významný nakladatel, který bohatou vydavatelskou a publikační činností přispěl ke kulturnímu rozvoji města i celé jihozápadní Moravy.
Zájmové a společenské organizace:
Český svaz bojovníků za svobodu, Český svaz bytových družstev (Stavební bytové družstvo ÚDOLÍ), Český červený kříž, Český svaz diabetiků, Český svaz ochránců přírody, Český svaz postižených civilizačními chorobami, Český svaz spotřebních družstev (Spotřební družstvo Jednota), Český svaz včelařů, Český svaz tělesně postižených, Český zahrádkářský svaz, Český svaz žen, Moravský rybářský svaz, Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska, Skaut – JUNÁK při římskokatolickém farním úřadě, Spolek LUDMILA při římskokatolickém farním úřadě
vpiv.jpgKultura:
MUZEUM, zámek (zámecké interiéry, historické a přírodovědné sbírky, oddělení pozemních komunikací)
Galerie SYNAGOGA, Novosady (dějiny židovského osídlení, krátkodobé výstavy různého zaměření)
JUPITER CLUB, Náměstí (kino, koncerty, divadelní představení, kulturní akce, výstavní síň, prodejní galerie, týdeník Valašskomeziříčsko)
Zájmové skupiny při Jupiter clubu s.r.o.:
Loutkový soubor, Divadelní soubor VYSOČINA, Divadelní soubor ŠPATNĚ ZABRŽDĚNO, Dětský divadelní soubor, Smíšený pěvecký sbor, Country skupina STETSON, Hudební skupina MOTYČKOVCI, Hudební skupina SANTA FRANTA, Hudební skupina F – BOX, Hudební skupina NETVOR, Vlastivědná a genealogická společnost, Výtvarné studio, Senior klub, Filatelistický kroužek
Sport:
Koupaliště, zimní stadion, lyžařská sjezdovka, pěší turistika, cykloturistika, jízda na koni.
 
 

Meziříčí a Meziříčka, která již dnes neexistují jako samostatné obce

MEZIŘÍČÍ
MoCK.jpgokres Český Krumlov, kraj Budějovický
počet obyvatel: 99 (V roce 1553: 44 osedlých a 1 krčma, v roce 1862: 69 domů a 394 obyvatel, v roce 1921: 71 domů a 295 obyvatel, v roce 1930: 67 domů a 234 obyvatel)
Obec leží 8 km jihovýchodně od Kaplice. Patřila pánům z Michalovic a k panství Benešov, v roce 1387 přešla do vlastnictví pánů z Rožmberka a od roku 1541 byla zapsána v zemských deskách jako součást panství Nové Hrady. V roce 1591 Vilém z Rožmberka osvobodil obec od odúmrti, v roce 1680 zde byla povolena stavba mlýna a 13. 9. 1706 postihl obec požár. Od roku 1862 patřila Meziříčí k obci Malonty, od roku 1955 je uváděno jako její místní část. (Podle statistického regionu obcí v Meziříčí žili v letech 1921 a 1930 pouze občané německé národnosti.)
 
MEZIŘÍČÍ
okres Chomutov, kraj Ústecký
počet obyvatel: v roce 1999: 1 (V roce 1655 dva selské dvory, na přelomu osmnáctého a devatenáctého století čtyři. V roce 1963: 12 obyvatel, v roce 1970: 8 obyvatel)
MuKadane_2.jpgObec ležící kousek od Kadaně mezi Donínským a Suchdolským potokem vlastně nikdy nebyla skutečnou vesnicí. Například podle údajů z roku 1930 patřil jeden zdejší dvůr se sedmi obyvateli k osadě Suchý Důl a s ní k obci Rašovice, další domy se sedmnácti obyvateli patřily k osadě Úhošť a s ní k obci Úhošťany. První zmínka o obci je z roku 1460 a její původní název je Mezirady, název Meziříčí se poprvé objevil až v roce 1591. Ale obě jména se nějaký čas užívala společně a ještě v roce 1886 byl úřední název obce Mezirady. Obec patrně patřila od svého založení k majetku hradu Egrberg, v roce 1787 je uváděna jako část panství Klášterec nad Ohří, po roce 1945 se, již jako samota, stala součástí Rašovic a od 1. 1. 1963 součástí Kadaně.
 
MEZIŘÍČKO
okres Blansko, kraj Brněnský
počet obyvatel: (V roce 1674: 13 osídlených domů /7 na díle Kunštátském a 6 na díle Letovském/, v roce 1790: 39 domů a 191 obyvatel, v roce 1834: 46 domů a 263 obyvatel, v roce 1900: 49 domů a 303 obyvatel)
Obec ležící kousek od Letovic na návrší mezi řekou Svitavou a potokem let-0001.jpgKřetinkou. Patřila k panství Letovskému, později však byla zastavena a v roce 1437 žaloval Oldřich z Pavlovic paní Machnu z Letovic, že mu drží jeho zástavu Meziříčko, na niž jí jeho otec půjčil peníze. Při prodeji poloviny panství Letovského v roce 1447 zůstalo Meziříčko v držení pánů z Lomnice, v roce 1504 ho Čeněk z Lomnice zapsal jako věno své manželce Johance z Předmostí, v roce 1518 patřilo Vaňkovi z Lomnice, v roce 1532 ho převedl Markvart z Lomnice na svého bratra Jelce z Lomnice. V roce 1590 prodal Jan z Hardeka panství Kunštátské včetně Meziříčka Johaně Evě z Lichtenštejna a od té doby byla část Meziříčka součástí Kunštátského panství a část panství Letovského. Původně chodily děti z Meziříčka do školy v Letovicích a později do školy v Třebětíně. V roce 1912 byla v Meziříčku aktivována jednotřídní expozitura, která byla v roce 1913 přeměněna na samostatnou obecní jednotřídní školu. V archivu jsou školní matriky z let 1913-20, třídní výkazy z let 1912-48 a inventární seznamy učebních pomůcek z let 1912-52. Na staré obecní pečeti je vyobrazena svatá Anna s Pannou Marií a je na ní text: „Darf Mesdrsiska S. Anna mit Mária“.
 
 

Literární toulky po Meziříčích

 
ČESKÉ MEZIŘÍČÍ
204subert.jpgNejslavnější drama dobrušského rodáka Františka Adolfa Šuberta (1849 – 1915, na obrázku) Jan Výrava (premiéra 1886) je napsáno podle skutečné události, která se stala v Českém Meziříčí. Pyšný sedlák, který se zúčastnil revolučních událostí v roce 1848, byl jat a ztrestán holí a při výprasku zahynul hanbou nad potupou. U Šubrtova Jana Výravy je na počátku hlavním motivem jednání osobní hrdost, ale v průběhu děje se stává uvědomělým bojovníkem, který se staví v čelo vzbouřených sedláků a vede je na zámek.
 
VALAŠSKÉ MEZIŘÍČI
06-tranov.jpgVedle barokního domu U apoštolů stojí dům číslo 113, kde před třicetiletou válkou žil učitel a vychovatel Jiří Třanovský (Tranoscius, 1592 – 1637, na obrázku). Z Valašského Meziříčí byl povolán na Slovensko a v roce 1636 vyšla v levoči jeho Cithara sanctorum – Písně duchovní staré i nové, dlouho oblíbený a používaný evangelický kancionál, který byl za sto padesát let vydán více než sedmdesátkrát. Obsahuje 400 písní, z nichž některé byly převzaty ze starších kancionálů bratrských a husitských, ale mnohé jsou vlastní skladby Jiřího Třanovského.
Město je také rodištěm spisovatele Metoděje Jahna (1865 – 1942, na obrázku), učitele, který celý život působil na školách v okolí rodného města. Patřil ke generaci kolem almanachu Zora, který vyšel v roce 1884 a Jahn do 01-jahn.jpgněj přispěl verši pod pseudonymem M. Hanuš. Brzy však poznal, že mu lépe vyhovuje próza a začal psát realistické povídky a romány. Jeho první knihy mají názvy Z temných i světlých cest, Nevzešlo ráno, Zapadlé úhory a Večerní stíny, z jeho románů byl oblíbený Selský práh, vydaný poprvé v roce 1913. Je to příběh o nerovné lásce selského chlapce k děvčeti z chalupy, který má skutečný podklad a skutečné dějiště v Komárovicích u Kelče. Když bylo Jahnovi sedmdesát dva let, hodnotil již lidi i děje jasněji a v jeho posledním románu Slunečná paseka má jeho vyprávění spíše idylický charakter a nejsou v něm vzrušující konflikty. Takové jsou i jeho vzpomínky Jarní píseň i jeho verše, které vycházely porůznu v časopisech i v několika sbírkách a teprve po Jahnově smrti vydané v úplnosti ve čtyřdílném cyklu Písně rodného kraje (Valašsko, Beskydy, Z balad a Idyly z hor).
Zcela jiný autorský typ byl František Kropáč (1898 – 1966), který se stal básníkem a spisovatelem velkoměstským a cestu k rodnému Valašsku našel teprve na prahu druhé světové války ve sbírkách Pohoří na severu a Studně pod hvězdami.
Ostatně i meziříčský rodák Jaroslav Nečas (1913 - 1988) zatoužil po svém podbeskydském domově teprve ve své čtvrté sbírce Návrat z roku 1942.
05-sokol.jpgV roce 1893 přišel do města František Sokol - Tůma (1855 – 1925, na obrázku), který ukončil putování s hereckými společnostmi, vystupoval po moravských městech jako recitátor a ve Valašském Meziříčí se rozhodl vydávat „noviny pro Valachy“. Situace byla dobrá, Meziříčí se počešťovalo, z valašských vesnic pomalu mizela negramotnost a ze škol vycházela mladá, čilejší generace. Sokol - Tůma začal vydávat časopis Radhošť, ale něco málo po roce Meziříčí opustil a časopis přenesl do Ostravy. Valašsko však zůstalo jeho láskou, často se tam vracel a odehrává se tam několik jeho prací románových i dramatických.
02-karas.jpgTaké tišnovský rodák František Karas (1876 – 1931, na obrázku) prošel Meziříčím, kde v letech 1911 – 1914 redigoval pokrokový týdeník Palacký a kam i později často jezdil. Podobně jako Sokol - Tůma byl i on kočujícím hercem, novinařil a popsal tisíce stránek lidovou četbou bez velkých uměleckých ambicí, zato však s touhou poučovat a vychovávat čtenáře. Oblíbil si zejména historii a k Beskydám a Valašskému Meziříčí se vztahuje jeho román Valašská vojna a kniha povídek Portášské historie.
Z mladších prozaiků pochází z Valašského Meziříčí Jiří Navrátil (1939) a rodný kraj je trvalou součástí jeho povídek , novel i románů. V povídkovém cyklu Nitky popisuje příběhy o rodinných a milostných vztazích dospívajícího chlapce a mladého muže, která se odehrávají ve Valašském Meziříčí a okolí a také na Slovácku. Rodný kraj netvoří jen kulisu příběhů, ale přímo vstupuje do života i děje. Je v nich řeka Bečva, moravské písničky, moravské víno a moravští lidé.
 
VELKÉ MEZIŘÍČÍ
Honosí se kronikou s nejstarším zápisem již z roku 1387, konal se zde sjezd moravské šlechty v roce 1415, odkud vyšel list císaři Zikmundovi s naléhavou žádostí, aby byl Mistr Jan Hus propuštěn z kostnického vězení.
Stranecka.jpgV šestnáctém století působil v tomto městě kališnický děkan Beneš Optát z Telče (+1559) a napsal zde Postilu, knihu nedělních a svátečních kázání na texty evangelia a výklad epištol svatého Pavla. Byl také spoluautorem první české gramatiky, která vyšla v roce 1553 v Náměšti nad Oslavou.
V roce 1570 bylo ve městě založeno luteránské šlechtické gymnázium, které až do počátku 17. století vychovávalo přes opakované zákazy habsburských panovníků mladé moravské šlechtice v evangelické víře.
Z literárních osobností nezapomněli ve městě na rodačku Františku Stráneckou (1839 – 1888, na obrázku), které postavili na památku bustu na zámeckých schodech.
 
Fotografie: Karel Došek, Kadaň, Bohumil Kocina, Letovice, Josef Prodělal, Jaroměřice nad Rokytnou a archiv autora