Pohřební ústav
Každé podnikání má svá rizika. Někdy se daří, jindy zase nedaří. A takové specifické podnikání, jako je provozování Pohřebního ústavu s sebou nese také specifická rizika. Když se lidem daří, tak si užívají, nedodržují zdravé stravovací návyky, poněvadž když na to máme, tak si přece dáme. Cholesterol, cukry, alkohol, to všechno má boom. Svůj boom ale také mají infarkt, mrtvice, ztvrdnutí jater, rakovina atd. A to je voda na mlýn pohřebním ústavům a jejich majitelům. Zákazníků mají zástupy. Pece nestačí vyhasnout a výrobci rakví si mnou ruce. Když se lidem nedaří a přijde krize, pohřebních ústavů se zase tak mnoho nedotkne. Lidé mají starosti, stresy, pijí alkohol mnohem více, aby zapomněli, přibývá sebevražd, takže provoz v pohřebním ústavu běží vesele dál. Zkusme si ale představit, že by se lidé zbláznili a začali dodržovat všechna doporučení doktorů, jedli střídmě, nefetovali , nepili alkohol, nerozčilovali se, nevraždili… To by pak mohlo znamenat pro takový pohřební ústav katastrofu. A do takové situace se dostali také podnikatelé v pohřebnictví, manželé Mrvovi. Jak tuto situaci vyřešili, to už se dozvíte v našem divadle.

Nech broučka žít !
Všichni máme rádi pohádky a tak jsme zkusili vrátit se do dětství a převtělit se do hrdinů našich dětských knížek . Samozřejmě se tady ale odrazila skutečnost, že jsme již dětským kalhotkám přece jen trochu odrostli a máme úplně jiné radosti a starosti než v letech kdy jsme tyto knížky se svými rodiči četli. Proto si naši broučci žijí svůj život, který se velice podobá tomu našemu obyčejnému lidskému. A tak i naši broučci mají své tužby, problémy, ideály. Prožívají své první lásky a zklamání. Jejich život je navíc ohrožen jedním velkým a neovladatelným fenoménem. A tím je nevyzpytatelný tvor - člověk. Zkuste se proto spolu s námi vrátit do dětských let a s humorem prožívat nové příběhy svých dětských hrdinů z hmyzí říše. Budeme rádi, když budete z divadla odcházet s dobrou náladou, ale rovněž s pocitem, že i když vás občas život pořádně štve, najdou se na naší planetě ještě živočichové, kteří jsou na tom o něco hůř.

Homo Dalibor
Uvádíme tuto hru po několika letech v novém nastudování na našich prknech, nebo spíš dlaždičkách, pokud se M-klubu, naší domovské scény týká. Vsadili jsme na naše mladé herce a nechali jim volné pole působnosti. A tak vám předkládáme náš pohled na feudální vězeňství, kdy ještě vězni nepobývali na Seychelách a v Jihoafrické republice obklopeni exotikou, s tučnými konty v bankách. Tehdy ještě vězení páchlo zatuchlinou, dřevomorkou a jejich společníky nebyly callgirls, ale vši, švábi a krysy. Ale už tehdy byli gayové a měli své problémy jako všichni lidé v dnešní době. Představení je doplněno jednoaktovkou ZRANĚNÁ SRDCE, parodiÍ na Červenou knihovnu.

Ondráš, Juráš a Guláš
Hra o valašských zbojnících byla první hrou Schodu, kterou si napsal zcela sám, první hrou, s níž byl nominován na celostátní přehlídku a první hrou, s níž nikam nejel, protože mu ta hra byla zakázána. Když jsme ji po letech četli, nedokázali jsme dost dobře tento zákaz pochopit, neboť je docela nevinná. Při její současné rekonstrukci nám daly nejvíc práce písničky, jejichž notový záznam se nám sice zachoval, ale jenom jako torzo. Nicméně jsme se do toho pustili a nový Ondráš je tady i se svými druhy. A také s vílami, které jsme v původní hře neměli, neboť jsme měli v divadle málo děvčat. Je to hra, která se z her Schodu nejvíc zabývá zdejším krajem a jeho hrdiny. I když i ti hrdinové jsou tak trochu nehrdinští a vlastně docela špatní lidé. Například Ondráš byl dle dnešních měřítek rasista a flákač, který o práci moc nestál a na zbojničení se mu líbil hlavně bezpracný zisk. Ale lidé pořád potřebují nějaké ideály a hrdiny, aby se ze svého všedního života, který je pořád jen samá práce, nezbláznili. Tak si ty hrdiny prostě vymýšlejí a občas se jim povede udělat hrdinu i z flákače.

Hamlet z Elsinoru
První celovečerní hrou, kterou Schod hrál v roce 1975, byl Fuxův Hamlet IV. A v roce 1980 jsme se k němu vrátili hrou s názvem Hamlet V.. A nyní, kdy divadlo uvádí střídavě hry nové a obnovené premiéry her hraných před rokem 1989, vracíme se k Hamletovi potřetí, tentokrát hrou s názvem Hamlet z Elsinoru. Je to vlastně pořád stejná hra, ale asi bychom o tom jen těžko přesvědčovali diváky, kteří viděli Hamleta IV.. Nejen, že jsme si do hry napsali úplně jiné písničky, ale také nám z ní zmizely některé postavy a naopak se v ní objevily postavy úplně nové, které nenajdete v Hamletovi IV. Ani ve Shakespearovi. Ale nám se do hry hodily a tak tam jsou. Také charaktery postav se nám proti originálu poněkud posunuly, a tak například Hamlet, který je v originále výlupkem všech ctností, je v naší hře výlupkem všech nectností. Jedinými postavami hry, které nejednají jako ve středověku, ale jako dnes, jsou dva hrobníci a jedna novinářka. Lidé nepatřící ke dvoru, živící se prací. I když možná ne vždy příliš poctivou, ale takovou tou naší, normální.